Jak najit samu sebe?

[Vanilkova zmrzlina]

Ahoj Anavi,

to je dobře, že víš, co nechceš. To je základ Když víš, co nechceš, můžeš si říkat, že asi chceš opak - a pak už jen zbývá vymyslet, co je ten opak S mými Andílky zatím nekomunikuji, ale vím, že jsou se mnou a posílají mi spoustu odkazů, např. knížky, ve kterých najdu odpověď

Také jsem narazila na pěkné stránky, kde je názorně vysvětleno, jak se projevuje ego:

http://karolinaloskotova.blog.cz/1002/c ... doporucuji

A to mi dalo taky hodně. Zjistila jsem, že slavné chce být moje ego. (to je tam přesně v jednom z bodů). A jak jsem si to uvědomila, nějak se mi ulevilo Zpívám teď jen pro sebe, ne abych to někam dotáhla. A zpívá se mi najednou lépe - na poslední hodině jsem zazpívala zatím svůj nejvyšší tón, je to fakt vidět, jak všechno záleží na našich myšlenkách!!

Tobě taky přeji úspěšné "nacházení se" A všem ostatním taky.

[anavi]

Ahoj "zmrzlinko" ,
díky Tvému novému příspěvku jsem si přečetla tohle téma celé. Taky jsem ráda, že v tom nejsem sama . Úplně mi mluvíš z duše, když máš pocit, jak je každý nějak konkrétně nasměrovaný. Nad tímhle neustále dumám, protože jsem to opravdu nikdy nevěděla, kam směřuji já. Dokonce ani ve školce a ve škole, když jsme si povídali či malovali své budoucí povolání, jsem to skutečně nevěděla . Nejhorší na tom bylo asi to, že jsem byla jediná, takže jsem si připadala divná . Nechápala jsem, jak to ostatní můžou vědět, když já to ani vzdáleně netuším . Ani později, když jsem si měla vybrat školu jsem na nic nepřišla a nechala si poradit od druhých...Dala jsem se na ekonomii a pak si i vyzkoušela navazující práci, plus další tři jiné profese. Mezitím jsem stihla děti a oslavit třicítku a stále jsem měla pocit, že nevím, co chci a co by mě bavilo. Poslední rok se rozrostly okruhy mého zájmu a mám pocit, že nevím, čemu se mám věnovat víc či dřív . Takže poslední měsíce mě zaměstnává otázka: co dál, co prohloubit a na co se zaměřit, když mě toho oslovuje tolik a vlastně nic z toho neumím pořádně . Jediné k čemu jsem došla je, že vím co nechci. Ale ještě mi dá zabrat přijít na to, co chci . Pomáhají mi andělské výklady - udržují mě ve víře, že vše je na dobré cestě a cítím velikou podporu. Určitě se k tomu časem propracuju! Andělé mi posílají spoustu znamení a čísílek, ale někdy trvá, než to člověk pochopí a dá si to správně dohromady. Tobě pomohla vyjasnit otázky knížka, z níž jsi citovala velmi hezký úryvek. Z toho co děláme se musíme opravdu radovat, procítit to a ne se nechat ovlivňovat Egem. Rozhodně to není nic jednoduchého, ale ten pocit naplnění a spokojenosti určitě stojí za snahu . Proto se budu dál snažit a pokoušet zjistit o sobě víc.
Tobě gratuluji k rozhodnutí a přeju hodně úspěchů ve vědě a mnoho radosti z hudby .Když budeš dělat vše s láskou a radostí, úspěchy se určitě dostaví . Měj se moc krásně . Anavi

[Vanilkova zmrzlina]

Ahoj fujarko, děkuji za Tvou reakci.
Tak tos mě potěšila, že nejsem sama, koho baví více věcí, mně to přišlo, že každý je tak nějak rozhodnutý, co chce dělat, co ho naplňuje - ten programuje, ten chce být právník, ta doktorka... a já takový od všeho kus a nic pořádně
Včera jsem si koupila knížku, kterou jsem přesně potřebovala, a to: Osho - Radost (doporučuji), kde píše příklad s malířem:
"Malovat můžete dvěma způsoby. Můžete malovat a soupeřit s ostatními malíři. Chcete být nejlepším malířem na světě, toužíte se stát Picassem nebo Van Goghem. Takto ale vaše malby budou průměrné, poněvadž vaši mysl nezajímá malování, zajímá ji, jak být první, jak se stát nejlepším malířem na světě. Nezabýváte se malováním hluboce. Neradujete se z něj, používáte je pouze jako odrazový můstek. Jednáte z ega a problém spočívá v tom, že pokud se skutečně chcete stát malířem, musíte se ega zcela zbavit. Abyste se doopravdy stali malířem, musíte ego odložit stranou. Jen tak vámi bude moci proudit existence. Jen tak se vaše ruce, prsty a štětec mohou stát prostředkem. Pouze takto se může zrodit něco nesmírně nádherného."
No a to sedí přesně na mě se zpíváním, já jsem se nesoustředila na zpěv, ale na to, jak s ním prorazit. Naštěstí jsem zjistila včas, že někde jedu proti srsti a nezkazila jsem si celý život honěním se za nějakou pomíjivou slávou. Tenhle problém mi nedal spát už asi 3 měsíce, ale teď už myslím, že jsem to vyřešila
Takže to vidím tak, že chci mít hlavní povolání vědu a hudbu dělat jako koníček, pro zábavu a relaxaci a soustředit se na ni samotnou

[fujarka]

Ahojky zmrzlinko,
je jen na tobě co si vybereš, většina z nás má talent pro více věcí a vždy máme možnost si vybrat Jinak ezoterika a hudba se dá velmi dobře zkombinovat, znám pár lidiček, co posílají do hudby energii a buď čistí nebo pouštějí lásku a světlo, takže tohle poslání jde i touto cestou.
Čistě teoreticky věda by se zase dala použít v kombinaci s přírodou a vílečkama. Nebo třeba i pomocí mořím zvířátkům apod.

PS: taky se trošku honím, že bych chtěla dělat všechno...

[Vanilkova zmrzlina]

Ahoj všem ,
již pár měsíců řeším takový zásadní problém v mém životě a přemýšlím, kam se s ním svěřit, kde by mi někdo řekl svůj názor, abych se podívala na můj problém s odstupem... Tohle vlákýnko na to dost sedí, takže to napíšu sem a kdokoliv mi cokoliv napište, co Vás k tomu napadne.

Tím problémem je, že nevím, co chci v životě dělat. Když jsem byla malá, měla jsem jasno: budu slavná zpěvačka, budu mít hodně peněz a bude vystaráno. Jenže jak člověk dospívá, každý se mu akorát vysměje a řekne, že hudbou se v Čechách může živit jen Karel Gott. A tak jsem svůj sen nechala někde zapomenutý v podvědomí a rozhodla se, že se budu věnovat vědě (teď studuji biologii a moc mě baví). Sen se probudil, když jsem začala číst knihy o úspěchu. Tam bylo psáno: Vzpomeňte si na své sny. Vytyčte si cíl a jděte k němu. A já si vzpomněla na svůj dětský sen. A rozhodla jsem se, že si ho prostě nějak splním. Začala jsem hrát na basskytaru a hrála jsem v několika kapelách. Přes knihy o úspěchu jsem se pak dostala k duchovnu (zajímavé ). A opět jsem začala přemýšlet nad mým smyslem života, posláním.. nebo jak to nazvat. Chci žít život v přítomnosti a užívat si přítomnost, ne si stále říkat: až budu dobrá zpěvačka, budu se mít dobře. Chci se mít dobře teď. Také si myslím, že můj dětský sen byl jen zamaskováním touhy po uznání, po obdivu - kterého se mi v dětství asi nedostávalo. Takže je to jen moje ego, které chce, abych byla v něčem dobrá a něco dokázala?
Protože když se mám dokopat ke cvičení, to je hrůza. A pokud mám být zpěvačka (nebo baskytaristka, to je vcelku jedno), musím cvičit každý den, a při té představě je mi úzko, cítím se tím strašně omezená. Tak jsem si řekla: nechci být slavná, nechci hledat uspokojení v uznání od druhých. Musím být šťastná sama ze sebe. Budu se věnovat naplno škole a prostě si užívat života, nestresovat se, že musím každý den cvičit zpěv nebo na basskytaru.
Jenže když si pustím nějaká videa z našich koncertů, kde jsem hrála, vždy si říkám, jak mi tehdy bylo fajn, chybí mi ty večery trávené s kapelou ve zkušebně, dokonce jednou jsme tak už asi 4 hodiny seděli a něco hudebně bloumali, a já si řekla: teď jsem opravdu šťastná... Navíc vidím, že na hudební nástroje mám dost velký talent, naučila jsem se taky na flétnu a kytaru, vcelku bez obtíží a u ostatních vidím jak dřou aby hráli jako já a já nikdy moc necvičila... není škoda promrhat talent, který jsem dostala "zadarmo"?
A do toho ta moje věda, škola mi taky jde docela sama od sebe, může to vypadat, že by mi kdekdo záviděl, jenže pro mě je právě problém, že se neumím rozhodnout, čemu se v životě věnovat, nejradši bych dělala vědu i hudbu, ale zase nechci žít ve stresu... A ta hudba se musí trénovat skoro denně a z toho mám špatný pocit... Kdyby to tak šlo bez trénování
Do peněženky jsem si vložila kartičku s afirmací, která se mi moc líbí: VŠECHNO JE PRO TEBE MOŽNÉ. A tak si ji čtu a říkám si: když je všechno možné, proč si tedy nemůžu splnit sen a hrát na velkých pódiích s kapelou? U toho vědecky bloumat a bádat nad duchovními věcmi? Musí mít člověk jen jedno poslání v životě? A není to všechno jen pěkně schované ego, které pořád našeptává někde v koutku, že musím něco dokázat? Když si ale řeknu, že nechci nic dokázat, budu si prostě občas hrát na basu, občas si zazpívám, vystuduju VŠ a budu dělat nějakou biologii jen tak pro zábavu... Cítím nějaké prázdno, jako by mi něco chybělo... Přijde mi to, jako by ve mě byly dvě osobnosti, jedna vědecká toužící po informacích, vzdělávání a celoživotním bádání, a druhá hudební dušička, která chce hrát a zpívat... mám z toho těžkou hlavu. Snad někdo pochopil, co jsem tu napsala, je to zamotané ahoj Lenny

[Iwanka]

Zdravím tě a vítám srdečně Natascio.

Moje zkušenosti s hledáním sebe, jsou obdobné. Člověk hledá a ptá se, a myslí si, že odpovědi nedostává. Ale oni přesto přicházejí, však my je nevidíme, pokud jsme zaslepeni. Ale jak píšeš - přijde najednou cosi, co nám otevře oči a najednou všechny odpovědi se poskládají do nádherného obrazu a my najednou víme.... Ale nedá se říct, že víme vše samozřejmě. Víme jen to, co jsme hledali a tak zas jdeme dál a koloběh hledání se roztáčí znovu... Připadá mi to jak na spirále, která nemá konce.

Jinak Ho´ponopono? Úžasná věcička. Už jsme to trošku naťukli v tématu Ho´ponopono - tak když bys chtěla přispět svými zkušenostmi a poznáním ze semináře, sem s nimi a písni je sem... Budeme se opravdu těšit, protože tato technika je zajímavá. A dá se říct, že až moc jednoduchá, aby někteří věřili, že funguje.
Děkujeme.
Zatím papa a měj se moooc krásně a sluníčkově.

[Natascia]

Ahoj Lejlo, také jsem se dlouho hledala a připadalo mi, že už nevím jak. Dokola kol jsem se ptala kdo jsem a kam jdu a přišlo mi, že čím víc se ptám, tím méně chápu. Pak přišly životní turbulence a vše dostalo jasný řád i bez otázek, dostala jsem se do ticha a v tom tichu mě vše vedlo ven, vše do sebe začalo zapadat jako puzzle a řízením jsem prošla úžasnou cestou, dostala jsem množství úžasných informací, přišlo mi do cesty množství úžasných lidí, knih ... až jsem se dostala na seminář Ho´oponopono Dr Ihaleakaly Hew Len a hned druhý den mi přišlo zcela spontánně, že vím, co jsem chtěla. Naše vnitřní moudrost nezná mezí a vše je načasované zcela neomylně. Zkus si pomoct meditacemi, později třeba i afirmacemi, nebo vizualizací??

[Kyslou]

Pokud s dovolením mohu vstoupit do této debaty, nemyslím si že je dobré vztoupit skrze druhým. Jak už se psalo v této diskuzi, že se musíme spíše spolehát na samu sebe, je tedy tato otázka individuální. Jak se říká láska vyléčí vše ( tady je, ale zase dobré určit zda lásku příjmáme nebo bereme). Takže je možnost prostoupit druhým? Také si myslím a stalo se mi v minulosti, že i když si věřím a hodně to chci nevyjde to. Kde je tedy hranice? Myslím, že najít samu sebe je v harmonizaci a v určité rovnováze. Nechtít málo ani hodně... něco dát, když chci brát..věci se nabalují na sebe...Pokud ste zamilovaní jste štastni, pokud jste statsni okoli Vás bere jinak, pokud Vás.....a jede to dál...Samozřejmě nemusí to začínat takto...prostě někd je začátek...vždycky...a pokud se člověk ponoří do sebe zjistí co je zač..pokud uvažujete do nedosáhlé budoucnosti, musíte najít začátek...
nelitujete věcí které uděláte, mějte nablízku lásku (ať už je to kamarádka nebo člověk, který zemřel) člověk který popostčí, ať Vaše srdce není nikdy prázdné, komunikujte a nehledejte více věcí než je potřeba....

Prosím neberte tento vzkaz ponaučující, jen píši co si myslím...
Přejí Všem hodně lásky!

[Iwanka]

Zdravím tě srdečně, duše milá, zabloudilá sem k nám...
Cítím, z tebe mužskou energii. Je to tak? Nick máš zvláštní,ale dlouhý.... budu tě oslovovat Marte, můžu?

Máš pravdu, najít sám sebe je velmi těžké. Je to práce na celý život a možná i na víc. Možná, kdybychom hledali hlavně sebe, a ne stále druhé, svět by byl jinší. Jak se říká, poznej sebe a porozumíš celému světu....Tajemství života je v nás, přesto se ho bojíme objevovat a tak ho raději objevujeme skrze druhé. Ale holt i to je jedna z cest k sobě...
Co si o tom myslíš?

Měj se hezky a budu se těšit, že nás obohatíš o nové pohledy na život i svět. Pokud tedy budeš samozřejmě chtít nás obohacovat. Ale já bych byla ráda... papa... a hezký večer tobě i všem ostatním....

[Martomfox]

Skutečně najít sama sebe - je dost velký problém. Znám poskromnu lidí, kteří na tuto odpověď se pouze pousmáli a nebyli schopni stoprocentně říct, že to vědí. Ti co říkají že ano , nemají ponětí co to vlastně je. Ukájení všech smyslů a jiných požitkových vlastností pro člověka, znamená pro většinu lidí to, co dělá „ člověka člověkem „.
Jestliže si odmyslíme výše uvedené indicie, co nám vlastně zůstává?

M.T.